O tom, že v případě jednoho útočníka se jedná o stresovou situaci nemusí být vůbec řeč.

V případě několika útočníků se pak stresový faktor řádně násobí. Existují ale situace, kdy je možné se o obranu pokoušet a kdy už ne?

I tuto problematiku jsme nakousli. Skupinka se ve svém pojetí skládá z několika jedinců, kde všichni uvažují za sebe, mají různé hraniční limity, kdy jednají a rovněž mají různé akce, které po překročení hraničního limitu jsou schopni udělat. Spojuje je určitá situace, vztahy a jiné.

Jeden člověk je schopen z vás vybít duši, zatím co pro jiného je vrchol po vás hodit nadávku, či klacek. Přestože stanout proti skupince je extrémně náročné, vždy je zde určitá pravděpodobnost, že se vám situaci podaří předejít, deeskalovat, vyhnout, či se vám může podařit útok odrazit. Další jedince tím můžete překvapit, může je zaplavit strach, mohou i prchnout, ale nemusí. U davu je situace ale diametrálně odlišná.

V případě, že čelíte davu už neplatí fakt, že jednáte s řadou jednotlivců, ale s hmotou, kterou je odstrašit, nebo zastavit téměř nemožné. Na řadu přichází stádní chování a pocit bezpečí tkvoucí v množství a velikosti daného davu. V tomto případě snaha o zachování zdraví naráží na fenomén „nas mnogo“ a situace se bezpečně zpravidla nedá vyřešit jinak, než vzít nohy na ramena…