Chceš se o nás, o Krav Maga, o trenérech, či akcích dozvědět víc? Vyber si tématický štítek a klikni.
Kida!
Chceš se o nás, o Krav Maga, o trenérech, či akcích dozvědět víc? Vyber si tématický štítek a klikni.
Kida!
Catcalling vypadá jako impulz. Někdo tě uvidí, něco ho napadne, řekne to nahlas. Žádná hluboká myšlenka. Jenže to tak jednoduché není. První zkušenost s catcallingem přichází u holek často už na druhém stupni základky –
„Vadí mi to, ale nechci dělat scénu.“ Kde to slyšíš? U dcery? Nebo u sebe? „Moje dcera by řekla ne.“ Možná. Ale naučila jsi ji to? Knížky o sebevědomí možná máte. O hranicích se doma
„Asi jsem jen přecitlivělá.“ Kolikrát sis tím zavřela pusu dřív než někdo jiný? Něco ti nesedělo. Tón hlasu. Pohled. Poznámka, která šla o kousek dál. Nebo jen ten zvláštní pocit v těle, který ještě neuměl
„NECHCI!“ – proč je tahle věta důležitější než poslušnost Možná tě vychovali stylem „udělej to, protože to říkám“. Takhle to nechceš. Ale taky nechceš dítě, které řekne ano všemu, i když mu to není příjemné.
„Ty nerozumíš humoru.“ Já nerozumím humoru? Nebo ty nerozumíš hranicím? „Byl to jen vtip.“ Někdy ano. Někdy to byl test – jestli se zasměješ, jestli ztichneš, jestli začneš pochybovat o sobě. A když se ozveš,
„Vlastně se nic nestalo.“ A přesně proto jsi zůstala. Stál o kousek blíž, než bylo příjemné. Dotkl se tě o vteřinu déle. Napsal zprávu, která se dala přečíst jako vtip. A když ses zarazila, usmál